Historie egyptské metropole není zdaleka tak dlouhá jako historie země, v jejímž srdci leží. V době, kdy slavná egyptská říše měla svůj vrchol již dávno za sebou, v době kdy poslední opravdový vládce Egypta - královna Kleopatra umírá po uštknutí brejlovcem, v té době se teprve pozvolna začínají psát dějiny největšího města současného afrického kontinentu.

Před dvěma tisíci let stála jižně od dnešního centra Káhiry malá osada zvaná Fustat. Tak tomu bylo až do příchodu Peršanů okolo roku 320 př.n.l., kteří nedaleko odsud vybudovali pevnost, kterou nazvali Babylon. S léty je tu vystřídali Ptolemáiovci, po nich Římané a Babylóňané. V roce 640 n.l. byl zdejší velitel babylonské posádky Cyrus nucen čelit útokům muslimských válečníků vedených Amr Ibn al-Asem. Muslimové nakonec celou oblast dobyli a opevnili se právě ve Fustatu, z kterého udělali muslimskou pevnost. Celá oblast potom připadla říši, které vládl chalífa v Bagdádu. Až v době, kdy byl egyptským guvernérem Ibn Tulun, který dokázal využít interních problémů a nestability v Bagdádu, získává Egypt a zdejší obyvatelstvo částečnou nezávislost stejně jako například Sýrie. Tulun zde nechává vystavět mešitu, která nese jeho jméno a dodnes stojí v Káhiře jižně od Islámské části. Po Tulunově smrti v roce 884 si Egypt stále udržuje částečnou nezávislost až do příchodu Fatimovců v červnu roku 994. Ti Egypt dobývají a na oslavu jejich vítězství zakládá generál Gawhar severně od Fustatu nové město. Oblast, kterou pro stavbu města vybral, byla vykolíkována a stavitelé jen čekali na pokyn od královských astrologů. Jakmile začal Mars na obloze stoupat, rozezněli se zvony a stavba započala. Nové město bylo nazváno Al-Qahira - Vítězná. Fatimovci však nevládli dlouho. Jejich dynastie pomalu upadala a s ní také město, které stvořili. A tak musel přijít někdo, kde by město opět pozvedl. Tím někým byl sám velký muslimský dobyvatel Saladin. A protože to byla doba křižáckých tažení a všem muslimským městům hrozilo nebezpečí útoku křižáků, rozhodl se Saladin město opevnit. Nejdříve spojil Fustad a Al-Qahiru a následně na návrší za městem vybudoval Citadelu. A tak Káhira hospodářsky a sociálně vzkvétala až do roku 1250, kdy sem dorazili Mamluci. Město začíná opět upadat a situace se nelepší ani po připojení Egypta k Osmanské říši. Až koncem 18. Století byl Egypt a jeho města znovu objeven Francouzi, později také Angličany. Nový rozmach Káhiry nastává v roce 1895 s příchodem a vládou Mohammeda Aliho, který zavádí modernizační reformy a v objektu Citadely buduje velkolepou stavbu - mešitu v tureckém stylu, která je dodnes výraznou Káhirskou dominantou. Samotná Káhira byla již v té době velmi lidnatým městem a počet jejich obyvatel i nadále stoupal. Tak je tomu dodnes, kdy ruku v ruce s industrializací a modernizací města proudí do Káhiry stále více pracujících. Město je v současnosti největším v Africe, což způsobuje i nemalé sociální problémy. Přesto je Káhira drahokamem, který ukryt v srdci Egypta již dávno zastínil svým významem taková města, jako byla Alexandrie nebo Memphis.