Hora, v arabském originále zvaná Gebel Musa, je vysoká 2285 metrů. Na její vrchol vedou dvě cesty - od kláštera sv.Kateřiny stoupá celkem 3750 schodů po svahu hory, a druhá cesta vede trochu oklikou přes okolní svahy do sedla, které tvoří hora Sinai s okolními vrcholky a odtud se napojuje na zbytek "schodiště". My jsme zvolili druhou variantu. Vyrazili jsme za soumraku serpentínami a nedočkavě vzhlíželi k sinaiským vrcholům, kdy už uvidíme dlouho očekávanou horu. Cestou jsme míjeli beduínská stavení, kde nás všude jejich obyvatelé zvali na šálek čaje. Občas jsme narazili na spícího velblouda, který jen občas zavrčel, když se nám ho podařilo probudit pokládaje ho za balvan, na který lze usednout a odpočinout si. Nedlouho po půlnoci jsme dorazili ke schodišti a za necelou hodinu jsme byli na vrcholu. Stojí tady malý kostelík a je tu zbudovaný malý obchůdek.
Já jsem dorazil na vrchol hory jako první. Všude byla tma nikde nikdo. Po chvíli se kousek ode mě rozsvítilo malinké světýlko. Byla to cigareta jednoho z domorodců. "Vítejte na vrcholu", přivítal mně a nabídl mi šálek čaje. Ten jsem s chutí vypil, nabízenou deku jsem s díky odmítl. To už se na vrchol dotrousili i Michal s Liborem a tak jsme začali hledat místo na nocleh. Jsou tu zbudované prostorné terasy, takže nocovat na vrcholu hory není problém, dokonce bylo tady ve 2285 metrech nad mořem celkem teplo. Šli jsme spát, abychom mohli brzo ráno stávat na východ slunce, který je tady prý úžasný.
Ráno jsem se probudil už za světla. Na vrchol hory proudili další turisté, pár nocležníků ještě během noci přibylo i na naší terase. Usedl jsem na nejbližší kámen a vybalil sušenky. U domorodce jsem si objednal další šálek s čajem a čekal až vyjde slunce. Čekání příjemně ubývalo neboť z hory je nádherný výhled na Sinaiské pohoří (hora Sinai je jedna z nejvyšších hor Sinaje) i na horu svaté Kateřiny (nejvyšší hora Egypta - 2637m) s malou observatoří. Konečně se z oparu začaly prodírat první sluneční paprsky. Všichni s úžasem sledujeme hru přírody. Vrcholky hor se zalévají slunečními paprsky. Kvůli těm deseti minutám jsme sem stoupali takovou výšku ale stálko to za to! Slunce pomalu stoupá k horizontu a turisté kvapem opouštějí vrchol hory. Necháme je jít, abychom si mohli sestup náležitě vychutnat. Zatím si můžeme pořádně prohlédnout vrcholek i s kostelíkem (i když jen zvenku).
Sestupujeme po schodišti ke klášteru sv.Kateřiny. Procházíme soutěskou i dvěma půlkruhovými klenutými bránami, zasazenými do skály. Dole nás čeká klášter, autobus a odpoledne se už budeme zase ráchat o více než 2000 metrů níž ve vodách Rudého moře....