1 - Hostel, 2 - obchod, 3 - toalety, 4 - vnější nádvoří, 5 - starobylé brány, 6 - vchod, 7 - schodiště, 8 - centrální věž, 9 - hradební věž, 10 - Mojžíšova studna, 11 - mešita, 12 - klášter sv.Kateřiny, 13 - kaple sv.Štěpána, 14 - archívy, 15 - kaple sv.Antonína, 16 - hořící keř, 17 - studna sv.Štěpána, 18 - galerie s ikonami, 19 - knihovna

Svatá Kateřina se narodila v roce 296 v Alexandrii, chodila do pohanské školy, studovala filozofii, rétoriku, hudbu, astronomii a medicínu. Krásná dcera bohatých pohanů prý měla mnoho nápadníků, ale všechny odmítla. Seznámila se s křesťanstvím. V náboženských hovorech předčila padesát učených filozofů. Protože nedokázali dívce odpovědět, byli zaživa upáleni. Veřejně obvinila císaře Maxentia z uctívání model. Navíc se nechtěla za císaře provdat. Císař ji za to vše nechal dvě hodiny bičovat a potom uvěznit. Ve vězení se Katřeině zjevuje Ježíš Kristus, holubice jí přináší potravu. Dívku nepřesvědčí ani mučení kolem. popravčí nástroj se železnými hřeby se jako zázrakem rozpadá, třísky vletí mezi diváky, ale Kateřina zůstává nezraněná. Její neochvějnost obrátí na víru dvě stovky přítomných vojáků a ti jsou na místě popraveni. Když mučednici nakonec sťali, netekla z jejich žil krev, ale mléko. Po popravě její tělo zmizelo, andělé je zanesli na nejvyšší horu Sinaiského poloostrova. Ostatky svaté Kateřiny - levá ruka a lebka - jsou uložené ve zlatém sarkofágu a nalézají se v nedalekém klášteře, v kostele Proměny Krista Spasitele. Od 11.století je nazýván klášterem svaté Kateřiny.

Sinaiský polostrov je pokryt pouští a nekonečnými skalisky. Tady, uprostřed neúrodné pouště, v osamění mohli první křesťané svobodně vyznávat svou víru. Pod horami Gebel Musa (Mojžíšova hora, 2285m) a Gebel Katarina (hora sv.Kateřiny, 2637m) se koncem 3.století usadili první poustevníci. Na hoře Sinaj, která se ztotožňuje s Gebel Musa, dostal Mojžíš z rukou Boha desky Desatera přikázání, když na něho před tím Bůh promluvil z hořícího keře. V roce 313 , když císař Konstantin Veliký uznal křesťanství jako státní náboženství, dala císařova matka Helena postavit v údolí pod horou kapličku zasvěcenou bohorodičce a přístřešek nad kořeny hořícího keře. Kapli začlenil v 6.století císař Justinián do opevněného kláštera. Obvodové zdi ze sinaiské žuly jsou 180 až 270 cm tlusté, jejich výška kolísá od 9 do 18 metrů. Bývalá hlavní brána už neexistuje, zbyly jen otvory v západní zdi. Dnešní vstup je nízký a úzký, lomený, zavírá se třemi železnými dveřmi.

Klášterní knihovna je po vatikánské největší a nejcennější sbírkou rukopisů - 3000 knih napsaných ponejvíce řecky ale i arabsky, syrsky, gruzínsky, arménsky, koptsky, etiopsky a staroslověnsky. Nejcennějším exemplářem byl Kodex Sinaiticus, řecký přepis bible ze 4.století, který si roku 1865 vypůjčil německý vědec pro ruského cara do Petrohradu. V roce 1933 jej prodala sovětská vláda za 100 000 liber Angličanům, dnes je v Britském muzeu.

Ranní motlitba začíná ve čtyři, po večerní bohoslužbě následuje večeře, jediná strava za celý den, prosté vegetariánské jídlo. Během ní se předčítají svaté texty. Ve 14.století zde žili až 300 mnichů, dnes jen daadvacet. Dvě řady po šesti monolitických sloupech uvnitř kostela představují nejen dvanáct apoštolů Ježíše Krista, ale i dvanáct měsíců jednoho roku. Na sloupech jsou temné ikony se zástupy světců a světic. Klášterní sbírka obsahuje 2000 ikon. Nejstarší pocházejí ze 6.století a jsou namalovány barvami rozpuštěnými ve vosku. Nejslavnější je ale mozaika ze 6.století, která doposud nebyla restaurována. Uprostřed je zachyceno Ježíšovo proměnění na hoře Tabor, nalevo si Mojžíš okládá sandály před hořícím keřem, vpravo přijímá Desatero z rukou Boha. Před vchodem do malé, zeleně, modře a bíle vykachličkované místnůsky se musí zout také všicni návštěvníci, kaple Hořícího keře je nejposvátnější místo kláštera.

Z kláštera vede kamenitá cesta do soutěsky ke 3000 schodů na vrchol hory Sinai. Po této cestě jsme ke klášteru sestoupili i my. Z výšky vypadá klášter opravdu malebně. Všude se tu potulují prodavači s nerosty a také velbloudáři. Nás však čekal další sestup dolů na parkoviště a cesta o pár stovek metrů níže k pobřeží Akabského zálivu.