Největší ze všech oáz - dlouhá přes 100km a široká 20km - se jmenuje Kharga. Střediskem oázy je město Al-Kharga s populací okolo 100 000 obyvatel. Místo beduínských osad tu najdeme moderní město s rušnými ulicemi a křižovatkami řízenými semafory. Ve výstavbě je dokonce moderní nádraží. Až na okraji města najdeme palmové háje a jakési zahrádky. Většinu obyvatel tvoří Núbijci, kteří se sem přestěhovali z Núbijské pouště po stavbě Asuánské přehrady a jezera Nasser.

V Al-Kharze najdeme samozřejmě pošty, směnárny a také archologické muzeum. Navíc v okolí města najdeme několik zajímavých lokalit: Hibisův chrám, který byl zasvěcen bohu Amonovi a byl postaven v 6.století před naším letopočtem perským vládcem Dariem I., se nachází několik kilometrů severně od města a v současné době je v rekonstrukci. Další významnou stavbou je Nadurův chrám, který stojí severovýchodně od města, a který zbudoval římský císař Antonius Pius v roce 138 našeho letopčtu. Nedaleko chrámu se nalézají ruiny starého islámského města z bahenních cihel. Kromě dvou malých a ne příliš zachovalých chrámů se tady nalézá teké nekropole Al-Bagawata - tady najdeme křesťanský hřbitov a typické barevně zdobené koptské hroby. Vstupné činí 10EL. Areál je půl kilometru severně od chrámu Hibis.

Ze západu (oáza Dákhla - Mut, 203km) sem vede nepříliš kvalitní často pískem zasypaná cesta. Daleko lepší silnice vede na sever do Asyutu (233km) a na východ vede nová silnice do Luxoru (270km), která však také bývá často pokryta písečnými jazyky - jako během naší cesty. Úsek z Khargy do Luxoru trval přes sedm hodin a místy jsme museli jet krokem.