1-vchod, 2-Serapova kaple, 3-cesta Sfing, 4-první pylon, 5-sochy Ramsese II., 6-obelisk, 7-Nectanebovo nádvoří, 8,9- zdi s reliéfy, 10-velké nádvoří Ramsese II., 11-mešita Abu al-Haggag, 12-sochy Ramsese II., 13 - sloupová sín Amenophise III., 14-nádvoří Amenophise III., 15-sloupová síň, 16-Khonsova kaple, 17-kaple bohyně Mut.
 

Luxorský chrám boha Amona - tzv. "Jižní harém" začal budovat v období thébského rozkvětu mírumilovný a osvícený faraón Amenhotep III. Ve stavbě pak pokračoval Ramesse II., jež zbudoval první pylon a nádvoří. Proto také vstupní bránu zdobí reliéfy z bitvy u Kadeše z Ramessova tažení do dnešní Sýrie proti Chetitům. Před branou stojí velké Ramessovy sochy a jeden ze dvou obelisků. Druhý věnoval Muhammad Ali Francouzům a ten teď můžeme vidět v Paříži. Na prvním nádvoří stojí ve dvou řadách sedmdesát čtyři sloupů ve tvaru papyrů, kterým dodává na přitažlivosti 16 faraonových soch. Díky tomuto sloupořadí a vzdušným kolonádám můžeme chrám označit za vrcholné dílo egyptské architektury. Při severní starně chrámu hned za prvním pylonem stojí kaple zasvěcená třem bohům - Amonovi, Mut a jejich synovi Chonsovi. Východně od chrámu byla ve 13. století postavena mešita Abu al-Haggag. Ta byla stavena v době, kdy byl luxorský chrám zasypán pískem a po jeho odkrytí zústala podlaha mešity několik metrů nad podlahou chrámového nádvoří.

Během nilských záplav ožíval monumentální komplex oslavami svátku Opetova (zvaného "překrásná slavnost harémová"). Veselý průvod provázel loď zasvěcenou Amonovi od chrámu v Karnaku do Amonova "jižního harému". V době Nechtnebefa I. za 30.dynastie, byla posvátná cesta spojující obě nábožensky významná místa osázena stovkami sfing s lidskou tváří, z nichž některé se dochovali dodnes.

Velký význam měli pro luxorský chrám sochy. Většinou znázorňovali boha nebo věřícího při modlitbách, v obou případech však u nich najdeme "kartuše" či jiné způsoby určení totožnosti. Umělci pracující v Memphisu i v Thébách, ale i v dílnách meších měst, postupně zdokonalovali sochařskou techniku a naučili se, jak nejlépe plnit časté a významné objednávky. Křemenec, žula, diorit, porfyr, čedič a pískovec, všechny tyto kameny měli starověcí řemeslníci k dispozici v dostatečném množství, aby jimi mohli uspokojit svou uměleckou fantazii i požadavky faraónů. Všechny volné plochy vyzdobili sochaři a malíři barevnými reliéfy, jejichž podrobnosti nejlépe vynikají ve slunečním světle. V roce 1903 ohromil odborníky i prostou veřejnost nález v chrámovém komplexu Karnak: při vykopávkách objevil G.Legrain u sedmého pylonu čtrnáct metrů hlubokou skrýš, která obsahovala sedmnáct tisíc bronzových soch a 751 kamenných sošek. Podle dochovaných nápisů stojí luxorský chrám "na půdě sycené stříbrem" - a skutečně, pod kamennými deskami chrámové podlahy bylo nalezeno dvacet dva soch králů a bohů, které sem ukryli starostliví kněží. Sochy jsou dnes uloženy v Egyptském muzeu v Káhiře.