Procházíme-li nejkrásnější egyptské stavby a chrámy, nejčastějším jménem vysloveným z úst průvodce nebo opakovaným v literatuře je Ramesse II. Veliký. Kromě dvou nádherných chrámů v Abu Simbelu najdeme nejvíce památek na slavnou dobu jeho vlády práve ve Wésetu. Ohromeně se můžeme projít gigantickou sloupovou síní v Karnaku nebo můžeme obdivovat vstupní bránu a velké nádvoří chrámu v Luxoru. Svému bohu Amonovi zasvětil nejúžasnější stavby, jaké kdy spatřily světlo světa.  

Na území Wésetu zanechal mocný faraón ještě třetí udivující dílo své budovatelské činnosti, opět zasvěcené bohu Amonovi, jež mělo sloužit i jemu samému jako zádušní chrám. Je to Ramesseum - krásná, byť poškozená ruina. Řekové ho znali pod pojmem hrobka Osymandiova, neboť jejich dějepisec Diodoros špatně přepsal Ramessovo druhé jméno Usire Usimaaré (král králů). Obě sloupové části, které zde ještě zbyly měly jednotný styl, což působilo velmi harmonicky a přinášelo jistou úlevu po tvarové i rozměrové překomplikovanosti chrámové dvojice Karnak -Luxor. 
Celý zdejší komplex objímaly původně hradby. Vlevo od chrámu stál královský palác, vpravo chrám Sethiho I. Ze všeho zbylo jen množství úlomků, které jsou nahodile roztroušené na všechny strany, kam oko dohlédne. Z těchto trosek výsostně vystupují elegantní ruiny chrámu, ke kterému ještě patřily sklady, zásobárny obilí a stáje obětních zvířat. 
Z Amonova chrámu (Amon je v překladu skrytá síla), což je původní jméno stavby, se zachovala vnitřní část s nádhernými kolonádami za čtyřmi pilíři. Je znát, že koncepce byla stejná jako u karnacké svatyně (jen v menším měřítku), neboť střední část sloupového sálu (hypostylu) - tj.střední loď, je vyšší než obě postranní a spočívá na dvou řadách vyšších sloupů s odlišnými hlavicemi. Zde stejně jako v Karnaku mají sloupy bočních lodí hlavice tvaru lotosových poupat, vyšší vnitřní hlavice sloupů se rozevírají do kalichu lotosového květu. Čtyři kolosy v podobě Usirových (Usire - vládce posmrtné říše), stojící před hranatými pilíři, tvořili podpory. 
Z prvního nádvoří zůstalo jen volné prostranství s úlomky, mezi nimiž čeká překvapení. Tím je rozbitá socha Ramesse II. z růžové žuly. Úplně zblízka můžeme pozorovat krásu vyhlazených rysů a jemný náznak úsměvu na kolosální soše, které zde leží v několika velkých blocích. Idealizovaná tvář faraóna vyjadřuje klid, vznešenost a mladost, která nepodléhá stárnutí. 
Tento Ramessův kolos měřil i s korunou na hlavě 23 metry. Byla to tudíž největší socha krále v říši. Její narušení prý nařídil perský panovník Kambýses. Po úpadku, který zavládl v Egyptě po smrti krále králů, se země faraónů stala pouhou provincií tehdy mohutné perské říše, dokud si ji nepodrobil Alexandr Veliký roku 332 př.n.l.