Ve své Illiadě zanechal Homér příštím
generacím obraz Théb jako bohatého a kvetoucího města: "Město se stovkou
bran, z nichž každou projedou dvě stovky vojáků s koňmi a vozy." Byla to
doba neobyčejného rozkvětu, vždyť Théby byly hlavním městem Egyptské říše
a zároveň sídlem faraóna. A stejně jako za časů staré říše vyrostla na
západním břehu poblíž hlavního města Memphisu velká faraónská pohřebiště
(Saqqara, Gíza) i naproti 
Thébám
vyrostla obrovská nekropole, kde byly vystavěny mohutné zádušní chrámy
a přes šedesát hrobů v masivních skalních blocích. Nebyla to
zdobený
hrob Sennedjema. Další naše ceta vedla k Ramesseu - památce na Ramesse
II. Velikého - největšího z faraónů. Odtud jsme pokračovali až k chrámu
královny Hatšepsut - Deir al-Bahri. Z celého areálu je vidět mohutná skála,
za níž byl cíl naší cety starobylým Wesetem - Údolí králů. Tam jsme vystoupali
po skále od Hatšepsutina chrámu a přes skalnatý hřeben jsme sestoupili
do kaňonu plného hrobek. Tady jsme navštívili hrobku Thutmose III., Rameese
III. a já osobně ještě hrob Ramsese I. (chtěl jsem na vlastní oči vidět
kresbu z první strany svého průvodce).