Ramsesovci | Setiové a Thutmose | Tutanchamon | Théby - západní břeh

Jeden z nejhlubších hrobů má přes devadesát schodů. Dlouhá chodba vede přes dvě místnosti do hlavní sloupové síně bohatě zdobené malbami. Dlouhé chodby a hloubka umožňovaly dobré zabezpečení proti zlodějům a vykradačům. Když jej francouzi v roce 1898 otevřeli, objevili zde 13 mumií! Sám Amenophis ležel ve svém sarkofágu obklopen květinami a kromě něho zde bylo dalších devět mumií z královských rodin. Mezi nimi Thutmose IV.,Seti II.,Amenophis III. a jeho žena královna Tiy. To byl druhý největší objev po nalezení jiných královských mumií v opuštěném hrobě u Deir al-Bahri. Před vstupem do hrobky Amenophise II. je vhodné dolnit tekutiny neboť je zde vyšší teplota a nízká vlhkost.

Tento generál egyptského vojska se vroce 1320 př.n.l. stal vojenským diktátorem a zároveň posledním faraónem 18.dynastie. Dlouhá chodba jeho hrobky vede stále jedním směrem přes falešnou pohřební místnost až do hlavní pohřební místnosti s žulovým sarkofágem. Za touto místností ještě najdeme halu boha Usira.

U vchodu do hrobky Merneptaha, syna Ramesse II., vidíme Isis - ženu Usira, boha podsvětí, a také Nepthys - sestru Isis. Spolu s nimi jsou tu vyobrazeni strážci, kteří hlídají vchod. Do pohřební místnosti se vchází 80m dlouhou chodbou, která je vyzdobena různými texty.

Hrob Ramsese I. je poměrně jednoduchý neboť panovník, ačkoliv založil 19.dynastii, vládl jen několik let. Krátká chodba vede do čtvercové pohřební místnosti, kde leží sarkofág z růžové žuly. Stěny jsou purpurově modré a obsahují vyobrazení všech běžných bohů - Usira, Ptaha, Anubise a dalších.

Vládu po smrti Ramessovi II. Velikém převzal Marneptah, třináctý nejstarší syn, když jich dvanáct před tím postupně zemřelo dřív než otec. Proces balzamování se odehrával v zádušních chrámech a trval i s pohřben 70 dnů. Srdce bylo považováno za sídlo intelektu i cítění. Bylo nutné zachovat ho pro poslední soud, a tak zůstalo v těle. Mozek vytažený nosem Egypťané neschovávali, ale plíce, játra, žaludek a střeva pak ukládali do kanop, posvátných nádob a džbánů. Dále tělo vysušili louhem sodným, umyli je, pokryly konzervujícími pryskyřicemi a zabalili do stovek metrů plátna. Věčného klidu se však Ramesse nedočkal. V rozmezí 150 let po pohřbu byl hrob vykraden a jeho tělesná schránka znesvěcena.
Mumii Ramesse II. Velikého objevil roku 1881 Němec Emil Brugsch, asistent ředitele káhirského muzea. S pomocí člena rodiny, která vykrádala hroby v Údolí králů i ve vedlejším Údolí královen, se dostal k zamaskovanému vchodu, za nímž se nacházela 13 metrů hluboká šachta se čtyřiceti sarkofágy s mumiemi faraónů a jejich manželek. V tomto ohromném nedokončeném hrobě královny Astemchety nalezl Brugsch také množství papyrusů, mezi kterými byly i notářsky ověřené listiny o převozu některých mumií. Na seznamu nechyběl ani Ramesee II..Ramessova mumie vydržela v dobrém stavu 3000 let, ale nejvíce utrpěla za posledních 100 let v Egyptském muzeu. Pro nedostatek místa byla postavena, čímž se uvolnilo vazivo v těle. Na mumii se také usadilo přes 90 druhů plísní, které se však už podařilo odstranit. Při rentgenování těla v Paříži odborníci zjistili, že král trpěl artritidou kyčle a měl značně zkažené zuby, váčky a paradentózu. Dnes můžeme slavného faraóna vidět v Místosti královských mumií Egyptského muzea v Káhiře.

Pohřební místnost hrobu Ramsese III., jednoho z největších v celém údolí, je pro veřejnost je nepřístupná. V prní části najdeme celkem deset postranních místostí, jejichž stěny obsahují malby zachycující běžný život.

Hrob Ramsese VI. se stal hlavně tím, že byl pod ním objeven slavný Tutanchamonův hrob. Stavba byla původně určena Ramsesu V., ale nakonec to byl právě ramses VI., který měl dostatek času a financí na dokončení stavby, která zabíhá 83 metrů do skály. Vstupní chodba je zdobena výjevy z Knihy smrti a Knihy jeskyní. Ramsesův sarkofág leží ve sloupové pohřební místnosti, která je nádherně malovaná. Nechybí zde bohyně Nut, která leží mezi jitrem a večerním západem slunce - přesně podle Knihy dne a noci.

Když vstupujete do Údolí králů po silnici, prvním hrobem po levé ruce je hrob Ramsese IX. Vstupuje se do něj dlouhou chodbou, jejíž zdi jsou pokresleny různými zvířaty. Chodba končí v pilířové předsíni, za níž je vlastní pohřební místnost. Na kresbách v místnosti nechybí bohyně Nut, která hlídá tajemství posvátné bárky, která převáží duši faraóna. Kromě těchto kreseb zde najdeme také kartuše se jménem Ramsese IX.

Ramose nebyl faraón, nýbrž guvernér Théb za vlády Amenothepa III. a Achnatona. Hrob byl velkolepě budovaný, ale nodokončený neboť Ramose následoval rebelského Achnatona do jeho nového města Tell al-Amarna.

Největší a jeden z nejkrásnějších a nejzachovalejších hrobů v celém údolí je hrob Setiho I. Jeho chodby klesají více než 100m pod skalní sráz. Tři dlouhé chodby ústí pohřební místnosti, která má dvě části. V první části - sloupové síni - najdeme vyobrazení z Knihy bran. V druhé části je alabastrový sarkofág.

V zadní části údolí byl zbudován hrob Setiho II. Vchod je ozdoben pěknými reliéfy. Během vykopávek hrobu Tutanchamona jej využíval Howard Carter pro třídění a úschovu nalezených artefaktů.

Až na samotném konci kaňonu vysoko ve skalách leží další nádherný hrob - Thutmose III. Byl to jeden z prvních hrobů, které zde byly postaveny. Vchod leží vysoko ve skále a dnes k němu vede vysoké schodiště. Deset metrů dlouhou chodbou se dostaneme do první místnosti. Chodba potom klesá do další místnosti a krátkým průlezem ústí do velkého předpokoje. Ten ústí do velké elipsovité pohřební místnosti. Strop podpírají dva sloupy. Kromě hlavní místnosti jsou zde ještě čtyři postranní. V druhé části barevně malované pohřební místnosti leží prázdný pískovcový sarkofág - faraónova mumie byla nalezena nedaleko chrámu Deir al-Bahri.

Kacířství faraóna Achnatona (který byl korunován jako Amenhotep IV.), ale jenž si změnil jméno tak, aby odráželo nové, jím zavedené monoteistické náboženství (soustředěné kolem boha Atona), nemělo dlouhého trvání, ale přineslo významnou revoluci v celém egyptském panteonu, umění i společnosti. Tento faraon si za manžela jedné ze svých dcer zvolil malého chlapce, kterému dal jméno Tutanchaton. Po smrti starého panovníka bylo jméno malého prince, jež znamenalo "Aton je velkomyslný", změněno na Tutanchamon., nepochybně pod nátlakem mocné kněžské kasty. Jeho jménem byl rovněž vydán dekret obnovující slávu Amonovu (a současně zrušující neomezenou moc Atonovu). Mladý král byl pak v devátý rok své vlády ve věku osmnácti let zřejmě zavražděn, aby bylo spojení s rebelským náboženstvím zcela zničeno. Bylo velmi nepravděpodobné, aby se tomuto mladistvému vládci, považovanému za kacíře a ze státních důvodů vyškrtnutému z oficiálního seznamu panovníků, dostalo věčné slávy. Nicméně jeho hrobka v Údolí králů je jedinou, která si své poklady uchovala zcela neporušeně až do dvacátého století.V roce 1922 archeolog Howard Carter, který jako první vstoupil do prastaré hrobky, napsal: "Čas se zde zastavil a člověk neví, zda to nebylo včera, kdy sem při jásavé ceremonii mladého krále uložili." Ve skutečnosti od tohoto obřadu uplynulo třicet tři století, a ozdoby, sochy, zlaté obřadní nádoby, keramika, předměty z alabastru, tři sarkofágy - jeden uvnitř druhého, dokonce i věnec spočívající na chlapcově čele, to vše se dochovalo v neporušeném, dokonalém stavu. Mladý faraon ležel ve zlatém sarkofágu, který můžeme v hrobce spatřit i dnes. Na obličeji měl zlatou masku - ta je dnes vystavena v Egyptském muzeu stejně jako většina nalezených artefaktů. A ještě upozornění - do Tutanchamonovy hrobky se platí vstupné zvlášť!